Princip zkoušky
Princip zkoušky spočívá ve zjištění objemu vzduchu, který uniká netěsnostmi v plášti budovy.
Zkouška probíhá tak, že ventilátorem se vzduch vhání do objektu anebo z něj, podle toho, zda chceme vyvolat přetlak anebo podtlak uvnitř objektu. Po dosažení určitého tlakového rozdílu se prakticky začíná provádět měření. Cílem měření je zjištění množství vzduchu, které je potřeba dodat, aby byl tlakový rozdíl zachován. Předpokládá se, že objem vzduchu, který po započetí měření dodáme, je roven objemu vzduchu, který unikl netěsnostmi v plášti budovy. Výsledky měření se pak zpracují a stanoví se hodnota celkové průvzdušnosti obvodového pláště budovy.
Norma ČSN 73 0540-2 definuje doporučené mezní hodnoty celkové výměny vzduchu n50,N:
(číslo udává maximální požadovanou hodnotu, kolikrát se za 1 hodinu vymění objem vnitřního vzduchu vytápěného objektu při tlakovém rozdílu 50 Pa)
Přirozené větrání 4,5 h-1
Nucené větrání 1,5 h-1
Nucené větrání se zpětným získáváním tepla 1,0 h-1
Nucené větrání se zpětným získáváním tepla se zvláště nízkou potřebou tepla na vytápění (pasivní domy) 0,6 h-1
Pravidla a omezení
Měření má jednoznačně daná pravidla a ta jsou zakotvena v evropské normě ČSN EN 9972.
1. Referenční rozdíl tlaků 50 Pa
Základním principem této zkoušky je skutečnost, že rozdílné tlaky vzduchu mají snahu o vzájemné vyrovnání. Pokud v interiéru objektu bude tlak větší než v exteriéru, vnitřní vzduch bude hledat cestu, jak z objektu uniknout.
2. Omezení rychlostí větru do max. 6 m/s
Samotný vítr vzniká snahou vzduchu o vyrovnání rozdílných atmosférických tlaků. Jeho proudění při určité rychlosti způsobuje zásadní tlakové rozdíly na protějších stranách objektu, a tím vznikají nestandardní podmínky pro provedení měření.
3. Omezení rozdílem teplot a výškou objektu max. 500 mK
Teplota přímo ovlivňuje tlak vzduchu. Pokud rozdíl vnitřních a venkovních teplot [K] vynásobený výškou objektu [m] je větší než 500 mK, je pravděpodobné, že výsledky měření budou nepřípustně zkreslené (např. u objektu o výšce 10m a rozdílu teplot do 50 K (hodnota stejná jako ve °C) měření lze provézt).
4. Při měření typu A (certifikační) není možný jakýkoliv zásah do konstrukce.
Žádné utěsňování prostupů, které při reálném užívání budou způsobovat úniky. Nejčastěji to jsou:
- úniky potrubím ventilace, kde zpětná klapka nezajišťuje 100% těsnost,
- úniky digestoří, větracími mřížkami, kamny, krbovými vložkami apod.
Popis přípravy na Blower Door Test
Připravenost na zkoušku je dána normou a ta přímo vymezuje třemi metodami zkoušky:
- Přípravné měření – metoda 2(B)
- Certifikační měření – metoda 1(A)
- Měření pro zvláštní účel – metoda 3
Přípravné měření – metoda 2(B)
Dle ČSN EN ISO 9972 je metoda 2(B) prováděna v rozestavěné, nedokončené fázi tak, aby bylo možné postupně vyhledávat a eliminovat jednotlivá místa úniku. Pokud má skladba obvodového pláště ve své skladbě parozábranu, je vhodné, aby nebyla zakryta jiným materiálem (desky na bázi dřeva, sádry, cementu aj.). Pokud funkci parozábrany plní materiál typu fólie, musí být tato vrstva při zkoušce podtlaku přichycena pevněji než samotnými sponkami. V opačném případě by mohlo dojít k jejímu odtržení od nosné konstrukce.
Náš pracovník po příjezdu na stavbu utěsní prostupy obálkou budovy (komín, kanalizace, vzduchotechnika atd.). Po zjištění hodnoty průvzdušnosti vyvolá zařízením přetlak nebo podtlak a kouřovou tyčinkou, kouřovým vyvíječem nebo anemometrem vyhledává netěsnosti. Po eliminaci netěsností provede opět měření.
Certifikační měření – metoda 1(A)
Měření konečné hodnoty průvzdušnosti budovy. Je to vizitka stavitele. Jednoznačný průkaz kvality stavby, který lze dále využít jako jeden z podkladů pro stanovení energetického štítku budovy. Do průběhu měření nelze zasahovat.
Zkouška pro zvláštní účel – metoda 3
Jedná se o měření pro dotační program Nová zelená úsporám, které se provádí dle dokumentu SFŽP: „Metodický pokyn – Pravidla pro měření průvzdušnosti obálky budovy“, jež je k dispozici v odkazu zde: www.novazelenausporam.cz – Úvodní stránka / Žadatelé o dotaci / Rodinné domy / 3. výzva pro rodinné domy / Dokumenty / Metodické pokyny
Společná pravidla pro měření
Vnitřní otvorové výplně v rámci jedné vytápěné bytové jednotky jsou otevřené. Vnější otvorové výplně a výplně oddělující bytové jednotky jsou uzavřené. Nevytápěné prostory v jedné bytové jednotce musí být uzavřeny. Popel z ohniště musí být odstraněn.
Popis měření
Nejdříve je třeba určit, kde bude instalován ventilátor v obvodovém plášti. Většinou jsou to vchodové dveře nebo balkónové dveře, ale lze využít i okenní otvor. Ve většině případů postačí křídla otevřít, u některých typů je nezbytná jejich demontáž.
Do zárubně (příp. okenního rámu) je rozepřen speciální rám (velikost od 0,5×1,2 do 0,9×2,3). Tento rám zajistí těsnost po celém obvodu otvoru a umožní napnutí plachty, která zakryje prostor mezi rámem. V plachtě je vytvořen otvor, který těsně obemkne tělo ventilátoru.
Venkovní a vnitřní tlak
Následuje připojení sond, které při měření zjišťují venkovní a vnitřní tlak.
Obsluha zadá do měřícího zařízení základní informace o měřeném objektu. Především je to hodnota celkového vnitřního objemu vzduchu měřené vytápěné jednotky. Tato hodnota je vyžadována již při objednávce měření.
Přetlak a podtlak při měření vzduchotěsnosti
Ventilátor vhání anebo naopak odvádí vzduch z měřeného prostoru (při standardním měřením je vyvozen postupně přetlak i podtlak). Po dosažení tlakového rozdílu 50 Pa je po určitou dobu zjišťován objem vzduchu, který je třeba dodávat (odebírat) tak, aby tlakový rozdíl zůstal zachován. Současně se monitoruje venkovní i vnitřní tlak a teplota. Poté následuje snižování tlakového rozdílu postupně na 40, 30, 20 a 10 Pa.
Měření je zakončeno opětovnou kontrolou teploty a tlaku a okamžitě generuje výsledky získané při měření. Samotný proces jednoho měření trvá 5-10 minut.
V praxi poté následuje utěsnění objevených úniků a opětovné měření. Tento proces se několikrát opakuje, dokud není dosaženo uspokojivých výsledků (při měření typu 2(B), zahrnuto již v ceně testu).
Nejčastější závady v průvzdušnosti budovy
Velice častým únikem stavby jsou otvorové výplně. Samotný princip okna nemůže nikdy zaručit 100% těsnost. To ani není zcela potřeba. Je ale potřeba dosáhnout potřebné těsnosti. Moderní eurookna toto zajišťují. Velice důležité je však napojení oken na pokračující konstrukce. U dřevostaveb se velmi důrazně doporučuje přelepení připojovací spáry okna přelepit zevnitř parotěsnou páskou a tím de facto napojit parozábranu na okno, a z venku paropropustnou páskou. Docílíme tím nejen správné fungování spáry, ale zároveň ochráníme spáru před UV zářením a vodou.
Difuzně uzavřené konstrukce
U difuzně uzavřených konstrukcí je doporučené provádět měření ve fázi, kdy je dokončena vzduchotěsnící vrstva budovy a zakotvena do podkladní konstrukce. Při testu vznikají podtlak a přetlak, který by mohl delší volnou délku parozábrany poškodit, nebo i zcela strhnout. Při dostatečném zajištění se pak provede její kontrola. Důraz při kontrole se musí klást na napojení folie (dokonalé přelepení páskou) mezi jednotlivými kusy folie a napojení na ostatní konstrukce. Z pravidla jsou kritické body v místě napojení 3 konstrukcí (napojení u základu a na strop v rohu domu).
Difuzně otevřené konstrukce
U difuzně otevřených konstrukcí tvoří vrstvu zajišťující vzduchotěsnost z pravidla vnitřní plášť z konstrukčních desek. Tyto desky musí mít dostatečně nízkou průvzdušnost. Tomu lze pomoci slepením desek a přelepením spár parotěsnou páskou. Detailům napojení na podkladní a z vrchu navazující konstrukci může být též problematické a je předmětem kontroly.
U obou druhů konstrukcí je nutné dbát na to, aby návazná řemesla nepoškozovala vzduchotěsnící vrstvu.
V případě dodatečných prostupů přes tuto vrstvu je nutné se ujistit, že vzniklé otvory jsou důkladně zatěsněny. Týká se to zpravidla prostupů vzduchotechniky, zásuvek a rozvodů vody.
Chyby, které ovlivňují výslednou hodnotu průvzdušnosti mohou vznikají ve dvou fázích.
1. Fáze – Návrh
- nedostatečná příprava konstrukčních řešení (stavebník nemá podklady a improvizuje)
- nevhodná skladba konstrukce (parozábrana je nekontrolovaně porušována instalacemi)
- aplikace netěsných prvků (větrací mřížky, vnější rolety, digestoře, komíny, střešní výlezy atd.)
- nekompletní řešení parozábrany (návaznost mezi podlažími, vikýři, nevytápěnými prostory atd.)
2. Fáze – Realizace
- porušení celistvosti vrstvy při montáži nebo později pracovníky jiných řemesel
- nespojení jednotlivých částí vrstvy (nepřelepení spojů desek, nepodlepení pásů folie)
- netěsné navázání parotěsné vrstvy na základovou desku
- nepečlivá utěsnění prostupů (vzduchotechnika, elektroinstalace, nosníky apod.)
- zanedbání realizace parotěsné vrstvy ve styku stěny a stropní konstrukce
- žádné nebo nedostatečně provedené spojení parozábrany k výplním otvorů
- neutěsnění vstupů do komínových těles (vzduch uniká mezi vložkou a nosným pláštěm)
Dokumenty ke stažení
Objednávka diagnostiky budov_2018
O společnosti
Fakturační údaje
Výzkumný a vývojový ústav dřevařský, Praha, s.p.
Na Florenci 7-9, , č.p. 1685-1686
111 71 Praha 1
IČ: 00014125
DIČ: CZ00014125
datová schránka: v8zvffd
IBAN: CZ8720100000002900972576
BIC/SWIFT:FIOBCZPPXXX
Nezávislá certifikační instituce
Autorizovaná osoba č. 222 ve věci posuzování shody a certifikace výrobků uváděných na český trh. Oznámený subjekt č. 1393 pověřen k posuzování výrobků uváděných na trh evropský. Zkušební laboratoř pro zkoušení jak výrobků, tak celých staveb.